Celé půlstoletí je už známo, že si dělnice včely medonosné vzájemně sdělují informace o nově nalezených zdrojích potravy pomocí tzv. včelích tanečků. Jsou to složité abstraktní signály připomínající zjednodušenou a miniaturizovanou cestu za potravou, kterou průzkumnice právě vykonala a na niž posílá své družky a tanečkem jim vysvětluje, kde ho najdou. Pohybem a akustickými signály musí vyjádřit, kde je třeba určené místo hledat. Obíhá po dráze tvaru široké osmičky s delším přímým úsekem mezi oběma okruhy. Když probíhá po této středové rovince, třese zadečkem a od toho se odvozuje název taneček třesavý. Včela současně vydává křídly i slyšitelný brum, jako by předstírala, že letí. Rychlost běhu po úsečce a trvání zvukového signálu jsou nepřímo úměrné vzdálenosti inzerované potravy. Údaj o vzdálenosti naleziště doprovází i návod, kterým směrem se dát. Při probíhání přímého úseku taneční figury včela ukazuje směr naleziště vzhledem k poloze slunce. Místo nálezu potravy včela často označkuje vlastním feromonem, jenž pomůže navést ostatní dělnice na správné místo. Primitivnější způsoby navádění příslušnic vlastního roje k nově objevenému zdroji, praktikované nebodavými jihoamerickými včelami medonoskami, jsou založeny na značení celé trasy voňavými majáčky zanechávanými na vegetaci. Jsou tvořeny látkami vylučovanými z kusadlových (mandibulárních) žláz. Takový chemický návod, jak se dostat k potravě, je samozřejmě snadno potravními konkurenty zneužitelný. Jedním ze selekčních tlaků, jimiž lze vysvětlit evoluci tak složité, dá se říct abstraktní výměny informací v soukromí včelího hnízda, byla pravděpodobně i snaha neprozrazovat své zdroje potravy vytvářením "otevřeného" zdroje informací.

Americko-brazilský tým biologů vedený prof. Jamesem Niehem z Kalifornské univerzity v San Diegu objevil u jednoho druhu medosavek (Trigona hyalinata) jakousi přechodnou strategii založenou na tom, že nálezkyně neoznačuje chemicky celou dráhu od zdroje ke hnízdu, ale pouze její část blíže nálezu. Taková zkrácená voňavá stopa může být pro konkurentky mnohem méně nápadná. Vědcům může i naznačovat, jakým směrem se výměna informací pomocí taneční řeči u včel mohla vyvíjet. Kromě zkrácené délky má voňavá stopa medosavek ještě jednu novou jedinečnost. Voňavé kapičky jsou koncentrovanější na konci stopy blíže u zdroje. Gradient vůně tak umožňuje přesnější lokalizaci zdroje. Značkovací feromon tohoto druhu medonosek je mnohasložková směs, z níž se některé látky odpařují rychleji než druhé. Těkavé složky podněcují agresivní chování, méně těkavými včely značkují. Feromon má tedy dvojí funkci. Takový jev se označuje jako feromonová parsimonie a běžně se též vyskytuje např. u různých druhů mravenců.